Saša měla silný kašel, máma přišla pro nemocenskou na její péči a protože velmi spěchala, neobjednala se v ordinačních hodinách pro nemocné, ale přišla bez objednání a sedla si v čekárně. Saša přišla na svoji první návštěvu v mé praxi. 11 dnů později Zůza ležela v nemocnici s akutním respiračním selháním a černým kašlem, nemoci, na kterou se ještě nestihla očkovat a kterou jí Saša darovala v mé čekárně.
Pro Sašu to byl obyčejný, i když těžký kašel, pro Zůzu -novorozeně – to bylo blízké setkání se smrtí. Od této doby postupně odstraňuji ze své databáze pacienty, jejichž rodiče se rozhodli nepodstoupit očkování. Zvu jich na rozhovor, zkouším je naposled přesvědčit ke změně rozhodnutí, a poté je nabádám ke změně lékaře. Rozhodnutí o neočkování každopádně záleží na rodičích, ale nemají žádné ponětí, že jejich nemocné dítě je chodícím vrahem novorozeňat, dětí dlouhodobě užívajících imunosupresivní léky, narozených s nedostačující imunitou a mnoho jiných. Všechny ty děti sedí v mé čekárně. Jejich život je důležitější od toho, co kdo přečetl na internetu nebo uslyšel od kamarádky.
Jsem ráda, že na internetu lze stále najít rozumné názory a doufám, że ta šílená móda na neočkování pomine s co nejmenším počtem smrtelných obětí. Zdravím
Zdroj.sdilejteto