Seriál jako nástroj režimu, ale i herecký magnet
Když se v březnu 1974 roztočily první kamery, šlo o jeden z největších projektů tehdejší Československé televize. Započaly ho desítky odborníků s podporou Ministerstva vnitra. Na place se vystřídalo přes 350 herců, z nichž mnozí ztvárnili více rolí. Reprízy dodnes sledují miliony – ať už kvůli nostalgii, nebo pro bizarní atmosféru minulého režimu.
Napsal, režíroval… a pak se pohádal
Za vznikem stál mimo jiné scenárista Jiří Procházka, oddaný komunista a zároveň muž s dramatickým citem. Právě on měl v roce 1991 připravený 31. díl s názvem Zločin na zámku. V něm nechal Honzu Zemana zemřít, v příběhu brutální vraždy mladé dívky z konce 80. let. Tento díl se ale nikdy nenatočil – zůstal jen v knižní podobě.
Napětí však panovalo i během natáčení. Procházka se dostal do tvůrčího konfliktu s režisérem Jiřím Sequensem, který chtěl změnit scénáře. Procházka dokonce odmítl být uveden v titulcích posledního dílu, protože podle něj šel proti ideové koncepci celého díla.
Mimikry a Plastici: když se realita nehodila
Jedním z nejdiskutovanějších dílů byl Mimikry, údajně inspirovaný skutečným únosem letadla a související s undergroundovou skupinou The Plastic People of the Universe. Jenže jak po revoluci přiznal básník a disident Ivan Martin Jirous, s realitou to nemělo moc společného. V době, kdy se měl únos odehrát, pracoval prý v JZD a jeho kamarádi se smáli, že by měl být spíš v Mnichově. Navíc se v díle objevila skladba „Bič boží“, kterou údajně napsali Plastici – jenže nikdo nikdy přesně neurčil, kdo ji ve skutečnosti zpívá.
článek pokračuje na další stránce..