Pořádně jsem bouchl znovu do dveří a řekl mu, že když mi neotevře, dostane výprask! Matyáš se toho lekl, už by mi otevřel, ale bál se, že dostane na zadek. Další jednání o tom, že když mi otevře, nic se mu nestane, trvala dalších 20 minut. Lidé z okolních domů se na mě museli dívat jako na blázna
Nakonec mě nic jiného nenapadlo, než si mobilem zavolat na naši domácí pevnou linku, změnit tón hlasu a chtít mě k telefonu. Matyášek však odpověděl, že jsem na balkoně a k telefonu nemůžu. Na to jsem mu odpověděl, že vím o tom, jak svého otce na balkoně zamkl.
Matyáš se zděšeně zeptal, jak to můžu vědět? Řekl jsem mu, že jsem Bůh a vím všechno, i to, že tatínka zlobí a nechce jíst. Na druhé straně bylo chvíli ticho, pak se mě jemným hláskem zeptal, jestli já jako Bůh můžu zařídit, aby nedostal na zadek.
Sice se mi to moc nelíbilo, ale na druhou stranu, v tuto chvíli jsem byl Bůh a ten je přece milosrdný, tak jsem mu to slíbil. Jakmile telefon položil, přišel mi otevřít, sedl si ke stolu a konečně začal jíst. O tom jak mě zamkl, jsem už necekl ani slovo, jen jsem si k němu přisedl a zeptal se ho, jak mu chutná? Dobře táta, řekl a po chvilce ještě dodal – volal mi Bůh. A co ti řekl? Že nemáš tolik kouřit!
Zdroj.jenzeny