Znejistěla jsem a znovu si prohlédla fotografii. Ke svému překvapení jsem objevila něco, čeho jsem si dříve nevšimla. Na koženém sedle, přesně tam, kde jsem seděla, byla vyrytá dvě drobná písmena: “A.M.”
Záhy mě zaplavila úzkost. Iniciály “A.M.” totiž patřily mému bývalému příteli. Pokusila jsem se sama sebe uklidnit a situaci si vysvětlit jako pouhou náhodu. Ale můj manžel to vnímal jinak. Už oslovil odborníka, aby analyzoval fotku a potvrdil jeho podezření. Byl přesvědčen, že sedlo není náhodný předmět – ale symbol mého spojení s minulostí.
Iniciály jako nevyřešený problém
Snažila jsem se mu vysvětlit, že to nejspíš byla jen shoda okolností – sedlo mohlo být staré nebo přetvořené. Přesto pro něj ta dvě písmena, “A.M.”, představovala jednoznačný důkaz něčeho hlubšího – připomínku minulosti, kterou jsem podle něj nikdy doopravdy neuzavřela.
Co mělo být klidným okamžikem zachyceným na fotografii, se změnilo v zdroj pochybností. Tato nepatrná písmena na sedle se stala zásadním prvkem v našem vztahu, který stále připomínal minulost, jíž se můj manžel nedokázal zbavit.