Taktická inteligence nebo kulturní evoluce?
„Tohle je fascinující,“ říká primatoložka Dr. Helena Moreau z Univerzity v Kinshase. „Šimpanzi jsou známí používáním nástrojů a spoluprací, ale cílené maskování obličeje po zkušenosti s odchytem jednoho člena? To už není napodobování. To je strategická adaptace.“
Podle odborníků to ukazuje, že šimpanzi pochopili příčinu a následek – že jejich druh byl chycen, protože byl viděn.
A proto začali skrývat identitu. To je úroveň abstraktního myšlení, která byla dosud považována za výlučně lidskou.
„Vidíme zde plánování, komunikaci a možná i to, co by se dalo nazvat kulturní reakcí,“ dodává Moreau.
„Nezměnili své chování jednotlivě – změnili ho kolektivně. To je znak sociální inteligence, kterou jsme u volně žijících primátů ještě neviděli.“
Když se příroda učí od člověka
Zatímco vědci žasnou, místní obyvatelé se snaží s „maskovanými zloději“ vyrovnat po svém.
Někteří zakrývají své zboží nebo zavírají dřív, jiní naopak nechávají ovoce u okraje pralesa, jako jakýsi mírový dar. „Zní to zvláštně, ale my je respektujeme,“ řekl starší vesničan. „Jsou jako my – jen se snaží přežít. A teď jsou chytřejší, než jsme si mysleli.“
Poselství z pralesa
Příběh maskovaných šimpanzů z Konga otevírá širší debatu o soužití lidí a divokých zvířat. Jak se lesy zmenšují a zvířata jsou vytlačována blíž k lidským sídlům, roste napětí i počet konfliktů. Tento případ ale připomíná i něco jiného – že příroda má schopnost přizpůsobit se, učit se a reagovat způsobem, který jsme si dosud neuměli představit.