„V neděli po pohřbu našeho syna, když už odešli i všichni hosté, seděla jsem na chodbě a přemýšlela jsem o tom, že jsem právě pohřbila svého jediného syna. Nejsem zločinec, nikomu jsem nechtěla ublížit, ale udělala jsem strašlivou chybu. Byla půlnoc, všechno kolem bylo tiché, a já jsem se potýkala se smutkem a tlakem.
Vzala jsem zbraň, postavila jsem se před jejich dům a nechtěla jsem nikoho zranit. Vystřelila jsem do vzduchu, nevím, kolik nábojů tam bylo, ale vystřelila jsem celý zásobník. Musím zdůraznit, že jsem nepoužila žádnou ostrou střelbu, šlo o plynovou pistoli se zatavenou hlavní.“