Při své práci zjistil, že velitel stráží Gyula Bodnár sloužil v Kasse jako voják první baterie místního motostřeleckého oddílu lehkého dělostřelectva. Dopis napsal v roce 1943 v kasárnách Kassa tehdy dvaadvacetiletý velitel stráží. Adresátem dopisu byla jeho „Marika“ a ve vyznání lásky vyjádřil naději, že se po válce budou moci vzít. Dopis byl adresován Aszalóovi v župě Borsod-Abaúj-Zemplén.
László Bukta s pomocí místní matriky zjistil, že odesílatel i příjemce válku přežili, ale muž byl zajat. Jeho láska na něj čekala více než pět let, než se v dubnu 1951 konečně mohli vzít. Voják, který přežil světovou válku i zajetí, zemřel v roce 1984 a nedlouho poté ho jeho láska pronásledovala až do hrobu.
Z manželství měli dvě děti, z nichž mladší Anna Mária Bodnár Jánosné Busku dodnes pracuje v Miskolci jako lékárnice. Jak dopis urazil zhruba sedmdesát kilometrů mezi Mezőkövesdem a Aszaló, ani za jakých okolností byl do knihy zařazen, se László Buktovi nepodařilo zjistit. Navíc nevyšlo najevo, zda adresát Marika dopis vůbec obdržela.