Kirsty otevřeně přiznává, že kromě zmařených vědeckých ambicí jí nebyla poskytnuta ani šance na osobní plány, jako je zamilování, usazení se a založení rodiny. „Kvůli léčbě jsem neplodná. Neměla jsem možnost odebrat vajíčka,“ sděluje. „A jsem sama. Bylo by nespravedlivé zapojit se do vztahu, když neznám zbývající čas svého života. A kdo by chtěl být s někým v terminálním stadiu rakoviny?“ ptá se Kirsty, aniž by očekávala odpověď.
Rizikovou operaci podstoupí, i když ji nedokáže zachránit
V naději na získání dalšího časového prostoru se Kirsty Smittenová rozhodla podstoupit rizikovou operaci. Sama však neví, kolik navíc času tím získá. Ví, že někteří lidé se po roce či dvou opět potýkají s návratem nádoru, zatímco jiní z operace vytěží jen několik dní nebo týdnů navíc. Přes veškeré nejistoty, které s operací souvisejí, doufá, že se jí to vyplatí.
I v případě úspěšné operace Kirsty neunikne dalším cyklům chemoterapie. Smutně konstatuje, že její život už nikdy nebude jako dřív.
Přesto si stále zachovává mlhavou naději, že se může stát, že onkologové objeví vhodný lék, který zpomalí progresi její nemoci. Přiznává si však, že kvůli mimořádně vzácné diagnóze je to velmi nepravděpodobné, a to z důvodu finančních omezení.
„Aktuálně neexistují žádné nové léčebné postupy a nikdo nebude chtít financovat výzkum pro léčbu, která pomůže pouze jediné osobě ze 36 milionů – tak ojedinělý a vzácný je můj typ rakoviny,“ sděluje Kirsty s frustrací.
článek pokračuje na další stránce…