Skutečnost byla děsivá. Johanka měla zhoubný nádor přímo v mozkovém kmeni, v oblasti, která ovládá dýchání, rovnováhu i mimiku.
Bez magnetické rezonance si ho nikdo nevšiml. „Každému opilci udělají vyšetření, ale mojí malé dcerce ne,“ říká Denisa s hořkostí.
Diagnóza, která bere naději
Trvalo tři týdny, než se rodina dozvěděla pravdu. Johanka mezitím přestala chodit, začala ztrácet rovnováhu a nedokázala se pořádně udržet na nohou. MRI vyšetření nakonec potvrdilo nejhorší obavy — neoperovatelný nádor. Lékaři rodičům oznámili, že jejich dítě má před sebou maximálně devět měsíců života.
„Zhroutila jsem se na podlahu,“ vzpomíná Denisa. „Fotila jsem ji pořád, abych měla co nejvíc vzpomínek.“
Naděje z Francie: experimentální léčba
Rodina se však odmítla smířit s tím, že Johanka prostě zemře. Díky pomoci nadace našli experimentální léčbu v Paříži. Během pěti dnů se podařilo vybrat dva miliony korun a Denisa s manželem odjeli s dcerou do Francie.
Tam lékaři nasadili kombinaci radioterapie a experimentálního léku. Johanka se začala zlepšovat — nádor se zmenšil o více než 70 % a dívka opět běhala, smála se a tančila. Po pěti měsících se vrátili domů, plní naděje.
Nemoc se vrátila. A s ní i boj
Na další kontrole však lékaři objevili nové komplikace — cysty v mozku. Museli zavést drenáž a změnit léčbu.
Johanka prodělala meningitidu, ale dál bojovala. Po několika měsících se nemoc znovu ozvala a rodina čelí další vlně nejistoty.
„Lékaři se k ní chovají, jako by už byla mrtvá,“ říká Denisa s hořkostí. „Ale pro mě je každý den navíc zázrak.“
článek pokračuje na další stránce…