Nejprve měli v sobotu klasickou svatbu v Bělehradě (brácha nechtěl, aby byla v Loznici), a pak v neděli všichni svatebčané odjeli do Nového Pazaru. Nevěsta je z bohaté rodiny a chtěli velkou svatbu, jakou dokážou zařídit jen oni.
Svatba nebyla v kostele, to jsem ani nečekala. Šli jsme do restaurace na okraji města, která je opravdu pěkná. Vše úžasně zařídili, její rodina byla velmi milá. Hned dodám, že jsme se s nimi na slavnostech na jejich místě nedohodli na ničem, protože co na tom záleží… Jednu jsme už dělali v Bělehradě, tak u nevěsty ještě jednu! Co nás všechny opravdu překvapilo, se stalo, když jsme si objednali nápoje k pití.
O pivu říkali – žádné není. Na brandy – žádná. Alkohol nebyl se na svatbě nepodával. Nepotřebujeme se opít nebo něco jiného, než si připít. A moc dobře vím, že muslimové v Bosně a Srbsku pijí alkohol, protože nežijí v Saúdské Arábii, ale v Evropě, což je normální.
A pak mě tohle rozhodnutí opravdu překvapilo, protože koneckonců ženichem je můj bratr, ne ona! Nic jsme jim neřekli, rozhodnutí jsme respektovali. Brácha se tváří jako blázen, nebude se k ničemu, co souvisí se švagrovou, vyjadřovat a taky mlčíme, co máme dělat.
Zvláštní je především to, že už delší dobu žijí v zahraničí a že sem přijeli plivat peníze na svatbu po svém. A zůstalo nám sucho v krku. Nevím, jestli je to normální, ale když už chtějí moderní manželství, bez kostela, bez zvyků, všechno uvolněné… tak proč musíme místo šampaňského a nějaké domácí pálenky pít sodovku, končí tato dívka svou zpověď .