Tento muž nastoupil do letadla a sedl si na sedadlo k oknu podle palubního lístku. Pohodlně se usadil a připravil se na cestu z Tokya do Hong Kongu. Krátce na to si vedle něj sedla žena a on byl v momentě znechucen.
Takto popsal jejich setkání:
,, Ahoj! Jak se máš? „Žena se usmála a posadila se vedle mě. Musela se pomalu protlačil k jejímu místu a když si sedla, zaplnila komplet celé dostupné místo.
Také se snažila pohodlně usadit. Opřela svou obrovskou ruku na společnou loketní opěrku. Její mohutnost zabírala celý prostor kolem mě. Zděsil jsem se a otočil se k oknu.
Naklonila se ke mně a zopakovala svůj pozdrav pozitivním, příjemným hlasem. Její tvář se tyčila nad mou hlavou, nutilo mě to obrátit se a podívat na ni. ,, Ahoj, „odpověděl jsem se zjevným odporem.
Odvrátil jsem se a podíval se z okna paluby přemýšlejíc nad dlouhými hodinami mé cesty s tímto monstrem vedle mě.
Za pár minut jsem pocítil šťouchnutí. ,, Jmenuji se Laura. Jsem z Británie. A co vy? Japonsko? „
„Malajsie“ vyštěkl jsem.
„Omlouvám se! Přijměte mou upřímnou omluvu.. No tak, potřeseme si rukou. Když budeme trávit šest hodin bok po boku během tohoto letu, měli bychom být raději přátelé, nemyslíte?“ Velkou dlaní mi mávala před mou tváří. Neochotně jsem jí podal ruku a stále jsem mlčel. Laura se se mnou začala bavit. Nepřipouštěla si mé nepřátelské reakce. Vzrušeně hovořila o sobě a o svém výletu do Hongkongu, kam letěla navštívit svého přátele.
Vychrlila seznam věcí, které má v plánu koupit pro své studenty z internátní školy, kde učila. Na její otázky o mně jsem jí odpověděl jednoslovnými odpověďmi. Ona na ně reagovala velmi klidně. Její hlas byl teplý a velmi příjemný. Byla ohleduplná a ochotná, při servírování jídel se ujistila, že mám dostatek místa k jídlu. „Nechci vás omezovat k mojí sloní velikostí!“ Řekla s největší upřímností a pousmála se.
pokračovnání na další stránce..