Oslava práce, která často postrádala smysl
Komunistická propaganda budovala kult práce. Prvomájové průvody, sochy dělníků, hesla o poctivém potu a výrobních rekordech – to všechno mělo vyvolat dojem, že práce je posvátnou hodnotou. Jenže zatímco fyzická práce byla oslavována jako základ systému, ta duševní byla často znevažována.
Podle studie Konzervativního institutu M. R. Štefánika s názvem Bourání mýtů o socialismu byla produktivita práce ve skutečnosti velmi nízká. Mnoho lidí chodilo do zaměstnání „na oko“, aby si splnili povinnost – a ne proto, že by jejich práce měla skutečný smysl nebo přínos.
Cenou za „jistotu“ byla svoboda
Socialismus dokázal dosáhnout plné zaměstnanosti jen proto, že nikdo neměl na výběr. Za klidem a „jistotou“ stál systém strachu a kontroly, kde svobodné rozhodnutí o vlastní kariéře neexistovalo Tento model sice zaručil, že každý měl místo – ale za cenu, že práce ztratila hodnotu, osobní význam i svobodu volby.
Mýtus, který přežívá
Představa, že „dřív bylo líp“, má své kořeny v lidské touze po jistotě. Ale stabilita vynucená strachem není jistota – je to iluze. Skutečná hodnota práce přichází až tehdy, když si ji můžeme svobodně vybrat.
