1. Co po vás zůstane?
Nedávno jsem se dostala do bytu v centru Ostravy, který pronajali ihned po smrti majitelky. Byl to velký zpustlý byt se zadním vchodem.
Noví majitelé jsou velmi vzdálení a zřejmě velmi chamtiví příbuzní. Nic neodnesli, nic neodstraňovali, nesnažili se něco zachovat. Bylo trochu divné žít v takových podmínkách − bez svolení dotýkat se toho všeho, jako by si majitel jen odskočil do pekárny.
Zpočátku se zdálo, že se někdo vrátí, uvidí mě a řekne hlasem učitele: co tady děláte? Ale ne, nikdo nepřišel. Vedle televize leží klubko příze na vyšívání. Ve vázičce knoflíky. České poháry různých barev, krásné, dříve stále používané – zjevně se z nich často pilo víno. Za sklem fotografie cizinky v plášti a v čepici se střapcem.
Ve skříni úhledně zabalené zimní kabáty a kozačky. Letošní kalendáře ve všech místnostech – otáčecí, trhací, nástěnné, jako nějaká mánie. Tady se sledoval čas. Ve skříňce v kuchyni ještě nespotřebované vitamíny Coral Clubu. Majitelka asi počítala, že bude žít dlouho a zdravě. Žádné léky – nemocná zřejmě nebyla.