Výmluvně si nestěžují ani všichni moji přátelé a příbuzní, kteří žijí v důchodu sami. Každý je spokojený se svým životem. Méně spokojené jsou ale ty, které jsou s manželem v důchodu. Mnohem méně.
Nejprve je omrzí domácí práce – pro muže je potřeba vařit více a často úplně jinak, než my sami jíme. Od mužů je více nepořádku, více mytí.
Za druhé, podráždění. Manžel reptá, je s něčím nespokojený nebo má zlozvyky. S věkem se všechny nevýhody manžela většinou jen zhoršují. To vše působí negativně. Nálada se zhoršuje, nervy jsou rozbité.
Za třetí, je to stejná „spolu osamělost“. Když nejste sami, ale v podstatě sami. Když není nic společného a není se o čem bavit. Spojuje jen každodenní život. Což máme většinou na bedrech žen.
Jediným plusem, kterého si starší vdané ženy všímají, je snadnější vyžití ze dvou důchodů. No a ještě něco – kdyby se něco stalo, je tu někdo, kdo zavolá záchranku. To jsou všechny klady.
Možná, že v mém okolí prostě nezůstaly žádné šťastné manželské páry. S největší pravděpodobností je. A než byli – a rodiny starších příbuzných a známých. Byly takové příklady, kdy starší manželé žili v dokonalé harmonii a cítili se spolu dobře.
Ale oni už nejsou na tomto světě. A mezi těmi, kteří žijí nyní, nevidím šťastné rodiny s dlouhou zkušeností manželského života. Běda.
Žít o samotě proto není zdaleka to nejhorší, co může ve stáří být. Jedna moje kamarádka o tom sní, její život s manželem je tak těžký. A nikam nepůjdete – byt neměníte, je malý a nikam nepůjdete, prostě není kam jít.
Nedaleko je cizinec se špatnými návyky. A ten sen není o někom blízkém, ale prostě o klidu a klidném měřeném životě, kdy vám nikdo neškube nervy.
Samozřejmě dříve, v mládí, jsem si ani nepředstavoval, že budu takhle mluvit. Pak se zdálo, že být ve stáří sám je děsivé. Ale ne. Mohu říci – ne děsivé. Hroznější je žít sám s cizím člověkem a pochopit, že není cesty ven.
Možná jsem ve svém úsudku příliš pesimistický. Ale to je to, co vidím kolem sebe. Máte nějaké další pozitivní příklady? Podělte se v komentářích.
Zdroj:yandex