Dlouho se zmítala v posteli, bylo velké horko. Dívka nemohla spát, vyděsilo ji podivné chování babičky. Zdálo se jí, že se někdo dívá do oken a klepe na stěny. Po nějaké době Světlana upadla do těžkého spánku. Ale nespala dlouho.
Domnívala se, že někdo šoupe nohama přímo u okna na ulici. Sveta tiše vstala z postele a podívala se za závěs. Zdálo se jí, že na dvoře jsou tři muži. A dívali se přímo do oken domu. Neviděla tváře, byly jasně vidět jen tři siluety. Dívka se vrátila do postele a ujistila se, že si vše jen představovala.
Spánek se nedostavil. Světlana sebou házela a otáčela se ze strany na stranu. Najednou uslyšela zaklepání na okenní rám. Opět tři jasné rány. Dívka se lekla, jestli tam opravdu nestojí nějací neznámí muži, protože si jí mohli všimnout a teď z nějakého důvodu klepali na okno. Sveta ležela bez hnutí a bez dechu. Ve spáncích mu prudce pulzovalo a po zádech mu stékal nepříjemný studený pot. Až do svítání nespala ani mrknutí oka.
U snídaně babičce Valye nic neřekla, aby starou ženu nerušila. Pak šla babička k místnímu lékaři a chystala se jít do kostela. A Světlana se pevně rozhodla vyprat závěsy, byly tak špinavé, že způsobily znechucení. Když stahovala závěsy z okapu, rozhodla se umýt okna, protože byla velmi špinavá. Sveta si myslela, že babička si změny nevšimne.
Dívka čistila nečistoty z oken a dávala je do pořádku více než hodinu, poté pověsila čisté závěsy. Babička si toho nevšimla, když se vrátila.
A večer po večeři si sedli k televizi. Obrazovka náhle zhasla. Babičce Valja začala vadit, že opět vypnuli elektřinu. Jenže v tu dobu někdo třikrát zaklepal na okno. Světla s hrůzou přemýšlela o tom, co v noci viděla. A babička, která trochu odhrnula závěs, hlasitě zaječela a odskočila od okna. Pak začala vnučce vyčítat. Rozčilovala se a běžela do kuchyně ke sporáku.
Světlana přešla k oknu a odhrnula závěsy. Přes čiré sklo jasně viděla tři průsvitné mužské postavy. Bledé tváře, zapadlé oči. Hlavu jí zahalila hrůza. Dívka se odtáhla od okna, posadila se na pohovku a vmáčkla se do ní.
Mezitím babička Valya běžela k oknu. V rukou držela kus mýdla a sazí ze sporáku. Okna rozmazala jedno po druhém. Vnučka sledovala každý pohyb a pak se tiše zeptala, co babička dělá. Stará žena odpověděla, že to dělá proto, aby neviděla ty, kteří tam byli na ulici. Když byla všechna okna znovu pokryta špínou a sazemi, Baba Valya propukla v pláč. A ona řekla, že k ní chodí, asi ji chtějí odvézt.
Sveta se tiše zeptala, kdo to je. Valentina Štěpánovka vzlykala a utírala si slzy na tváři své vnučce smutný příběh ze svého života.
Potom bylo Valeovi 19 let. Byla to ještě neprovdaná dívka a žila s rodiči v chatrči na kraji vesnice. Jednoho dne šla domů lesem. Najednou uslyšela, že ji někdo volá o pomoc. Šel jsem hluboko do lesa a uviděl tři muže, jak uvízli v bažině. Začali ji žádat o pomoc. Říkali, že lovili v lese a najednou narazili na bažinu. Jeden z mužů požádal Valyu, aby ohnula jeřabinovou větev a oni by se mohli chytit a střídat se, aby se dostali z bažiny.
Mladá Valentina dostala strach. Bála se, že když cizím lidem pomůže teď, mohli by na ni později zaútočit. Vždyť zdraví muži jsou tři a ona je jedna, křehká a bezbranná dívka. Taková ostuda bude pro celou vesnici a nevezmou si ji, pomluvy a posměch spoluvenkovanů ji budou provázet celý život. Pak dívka řekla, že poběží do vesnice a někoho zavolá na pomoc, ačkoliv sama umí ohnout větev jeřabiny.
Muži si uvědomili, že se bojí. A dál prosili o pomoc, slíbili, že jí neudělají nic špatného. Dívka ale neposlechla, rychle běžela do vesnice. Když se ale s pomocí vrátila do lesa, nebylo koho zachraňovat. Valya tehdy nikomu neřekla, že se prostě vyděsila a obětem nepomohla.
Uplynulo mnoho času, bolestné vzpomínky otupěly. Ale Valentina si vždy pamatovala, co se stalo, a kárala se za svůj strach a zbabělost. A tak se jí před několika lety začali zjevovat duchové těch, které nechala zemřít v lese. Stáli na nádvoří a dívali se přímo do oken. Babička tedy nechtěla, aby je někdo pral. Duchové nebyli přes špinavé sklo tak jasně vidět. A teď také potřísnila okna mýdlem a sazemi.
Stařena řekla své vnučce, že neví, zda jsou tito duchové nebezpeční. Ale on se prostě bojí a nechce se na ně dívat. Světlana byla jednoduše šokována příběhem, který slyšela. Zeptala se, jestli by se dalo něco udělat. Babička odpověděla, že se každý den modlí a prosí o mír pro jejich duše. Každý den chodí do kostela a zapaluje svíčky na odpočinek. Ale pravděpodobně brzy také půjde do posmrtného života, protože duchové neodcházejí.
Po náročném rozhovoru odešly babička s vnučkou do svých pokojů. Sveta slyšela babičku, jak se modlí a pláče. Ráno se rozhodla znovu promluvit s babičkou Valyou a přesvědčit ji, aby se přestěhovala do jejího města. Dívka odešla do pokoje staré ženy. První, co uviděla, byla dokonale umytá a dokořán otevřená okna. Světlana pomalu přešla ke spící babičce a dotkla se jejího ramene. Zavolala tiše. Babička nereagovala.
Sveta ji jemně otočila k sobě a ztuhla hrůzou. Babička byla mrtvá. Lehce se usmála, vypadala klidně. Přivolaný lékař záchranky řekl, že Valentina zemřela ve spánku.
Světlana si je ale jistá, že duchové přišli k její babičce. Sama je pozvala. Můžeme jen doufat, že jí duše mrtvých odpustily…
Zdroj:life-fb.ru