Tady je návod, jak jsem s tím začal:
Ranní dech, který všechno změní
Každé ráno jsem se hluboce nadechl a v duchu si řekl:
„Přijímám tento den přesně takový, jaký bude.“
Ať už mě čekalo cokoli, tenhle okamžik mi otevřel prostor, kde stres neměl šanci.
Zrcadlo jako spojka k duši
Postavil jsem se před zrcadlo, podíval se sám sobě do očí a nahlas pronesl:
„Mám tě rád. Přijímám tě takového, jaký jsi.“
Zpočátku mi to přišlo trapné. Dnes to beru jako nejupřímnější rozhovor, který denně vedu.
Když se věci nedaří? Přijmi je. A rostou ti křídla
Namísto boje s nečekanými situacemi jsem začal říkat:
„Dobře, stalo se. Co mi to má říct?“
Najednou jsem přestal být obětí a stal se tvůrcem, který dokáže vidět smysl i tam, kde ho dřív neviděl.
článek pokračuje na další stránce..