Když se vrací ke dni, kdy se dozvěděla o žádosti policie o její vydání, dodnes se jí třese hlas.
„Sesypala jsem se. Někteří kolegové věděli dřív než já. Nechápala jsem, co se děje,“ vzpomíná.
„Byla to špinavá věc. Něco, čeho bych se v životě nedopustila. Pardon…“
V tu chvíli se rozplakala.
Přesto trvá na tom, že ani na okamžik nevěřila, že by mohla skončit ve vězení.
„Věděla jsem, že jsem nic zlého neudělala. Věřila jsem sobě a měla jsem důvěru v soudy.“
Boj o odškodné pokračuje
I když ministerstvo spravedlnosti uznalo chybu a vyplatilo jí 1,6 milionu korun, Parkanová požadovala částku výrazně vyšší — zhruba 8,5 milionu.
Obvodní ani Městský soud v Praze jí nevyhověly, ale Nejvyšší soud oba rozsudky zrušil. Kauza se tak otevírá znovu.
Mezitím se Parkanová stáhla z veřejného života a rozhovory poskytuje už jen velmi výjimečně.
„Život má mnoho podob.“ Parkanová se pokouší uzavřít bolestivou kapitolu
V jednom z posledních rozhovorů pro INFO.cz řekla jasně:
„Brzy mi bude 74 let. Není čas litovat se. Chci si udržet klid a nedat té kauze už ani milimetr prostoru.“
Ať už její boj o odškodnění dopadne jakkoliv, jedno je jisté — příběh Vlasty Parkanové je jedním z nejdramatičtějších a nejbolestnějších návratů k tématu spravedlnosti, jaké moderní česká politika zná.