Postupem času docházelo k úpravám v systému odměňování odsouzených. Například v roce 1952 byl vydán výnos, který stanovil, že vězni zaměstnaní ve výrobě mají nárok na stejnou odměnu jako civilní pracovníci vykonávající stejnou práci. Tento krok měl za cíl zajistit spravedlivé zacházení s odsouzenými a také podpořit jejich pracovní morálku.
Avšak tento systém nebyl bez kritiky. Někteří odsouzení se stěžovali na nedostatečné mzdy, obtížnost získání potřebných předmětů ve vězeňských kantinách a na nepoměr mezi jejich výdělkem a náklady na život. Docházelo také k nerovnému zacházení a nespravedlivým sankcím vůči odsouzeným.
Po roce 1989, po změnách v politickém režimu, došlo k dalším změnám v systému odměňování odsouzených. S poklesem počtu uvězněných a změnami ve společnosti se měnila i situace ve věznicích. V některých případech musely být pracovní tábory zrušeny kvůli nedostatku pracovních míst pro odsouzené.
Celkově lze říci, že systém vězeňských platidel a odměňování odsouzených byl součástí komplexního systému vězeňství, který se postupem času vyvíjel a měnil v souladu s politickými, ekonomickými a společenskými změnami.