Za svou práci byla oceněna na mezinárodních přehlídkách: zlatou medailí na Pražském Quadriennale (1971), Bienále v São Paulu (1973) a stříbrnou medailí na Quadriennale 1987.
Vzpomínka, která nezmizí
Divadelní ústav vyjádřil soustrast rodině i kolegům:
„Vyjadřujeme upřímnou soustrast rodině a všem blízkým paní Bezákové, stejně jako jejím dlouholetým spolupracovníkům. Čest její památce.“
Odkaz, který bude žít dál
Helena Bezáková vytvořila nezaměnitelný vizuální jazyk slovenského divadla. Její kostýmy byly tichým, ale silným vypravěčem. Její tvorba bude žít na jevištích, v archivech a v paměti těch, kteří ji obdivovali. Světla šaten možná zhasla, ale příběhy, které stvořila, budou svítit dál.