„Sklapni hned teď, nebo tě z toho sráči, ty kreténe.“
V tuto chvíli jsem rozzuřený a ostatní lidé se začínají dívat, jak malý chlapec začne tiše plakat. Poznal jsem, že se snaží zadržet pláč, ale nic z toho není. Takže otec popadne dítě a táhne ho na záchod. Mé srdce sevřelo a já vím jen to, co se stane. Všichni v řadě začnou o situaci šeptat, ale nikdo nic nedělá. Čím víc o tom přemýšlím, tím jsem rozzlobenější, a tak jsem se za nimi vrhl. Otevírám dveře toalety, kde otec sundá opasek a bije dítě.
Dítě v tuto chvíli prakticky křičí:
„Promiň, tati!“ Odpusť mi!“ Něco se ve mně zlomilo. Přestaň! Dítě přestalo plakat, otec ho přestal bít. Oba se na mě jen podívali. V tu chvíli jsem se třásl jako list. „Raději na něj nezvedni ruce.“ Táta se na mě bezvýrazně dívá. Dítě znovu kňučí.
„Měl by ses za sebe stydět,“ říkám. Otec se zamračil a vytáhl své dítě z banky.
Vystopoval jsem ho, zapsal jeho číslo a později ten den jsem podal stížnost na policejní oddělení. Nevím, jestli to všechno vyšlo, ale potlesk jsem dostal, když jsem se vrátil do banky.
Zdroj:Sefy.ru