Šéfredaktorem Dikobrazu se střídali různí vlivní jedinci, jako Pavel Kohout, Dr. Eduard Littman a další, kteří každý přinesli do časopisu svou vizi a styl. Byli to autoři jako Vladimír Jiránek, Jaroslav Kerles, Jan Kristofori a mnoho dalších, kteří vtiskli Dikobrazu nezaměnitelnou tvář.
Dikobraz nebyl jen zrcadlem společnosti, ale i hlasem odporu v těžkých dobách. Během tzv. Dubčekova pražského jara 1968 se stal Dr. Littman spojením s vídeňskou pobočkou Svobodné Evropy, kde poskytoval informace o situaci v Československu. Dokonce i po srpnu 1968 zůstal v redakci Dikobrazu, bojující za svobodu slova.
I když původní Dikobraz skončil v roce 1995, jeho duch a odkaz žijí dál. Přestože se pokusy o obnovu časopisu objevily, žádný z nich nedosáhl slávy a vlivu původního Dikobraze.
Dikobraz je nezapomenutelným prvkem české kultury a jeho dědictví žije v srdcích těch, kteří si pamatují doby, kdy humor byl zbraní a satira byla hlasem lidu.