Jen ten, kdo zažil ztrátu vlastního dítěte ví, jak silný a strašný pocit to je. Své o tom ví i jistý policista, který v jednu hodinu ráno zastavil mladého Williama Jazwankiho, který měl namířeno rovnou do práce.
V jednom momentě však spatřil policejní blikající auto ve svém zpětném zrcátku. A tak samozřejmě ihned zastavil.
Nejdříve si myslel, že ho policista zastavil kvůli překročené rychlosti. Policista mu však vysvětlil, že ho zastavil z jiného důvodu.
Všiml si totiž nálepku na nárazníku auta, která znamenala, že Willie sloužil v armádě. Tento policista se mu chtěl jen poděkovat za jeho službu vlasti.
Na palubní desce také ležela americká vlajka. Policista se tedy informoval, kde tento mladík sloužil. William mu odpověděl, že to bylo v Iráku. Byl tam 15 měsíců.
Policistu tato informace mírně zaskočila, protože právě i jeho syn sloužil v Iráku. Přiznal se řidiči, že stejnou vlajku, jakou mě on na palubní desce dostal i on, když mu přišli říct o smrti jeho syna.
Také se policista přiznal, že mu William strašně připomíná jeho mrtvého syna. Stále tomu nemůže uvěřit, že už nežije, a proto si myslel, že je v autě právě on.
Nakonec se ho policista zeptal, jestli ho může obejmout. Wiliam si tedy vystoupil z auta a oba se pevně objali. Při tom jim oběma vytryskly slzy z očí. William totiž akorát ukončil rehabilitační program, který se týká posttraumatického stresu.
William napsal o tomto příběhu na Facebooku. Tento příběh sdílelo již více než 180 000 lidí. Příspěvek končil krásnými slovy.
“Bůh vám žehnej, vojáci, ať žehná vašemu světu a vašemu srdci.”