Dotek naděje v hudbě
Felix se snažil hrát bez slz, aby zvládl každý tón. Když dohrál, fotografoval se s hosty a usmíval se. Na jeho klíně se během večera vystřídalo několik usměvavých Gondolánek – jako by si hudba znovu začala brát prostor ve Felixově životě. Před odchodem se naklonil ke Gondolánovým a tiše poděkoval: „Hoši, vy jste mě zázračně alespoň trošku nabili!“
Aspoň na vteřinu vypnout
Po půlnoci se vydal za Dádou. Večer, ač krátký, měl nečekaně hluboký význam. „Tohle přesně jsem potřeboval. Aspoň na vteřinu vypnout,“ přiznal potichu. A bylo jasné, že i když bolest nezmizela, hudba mu pomohla na chvíli dýchat.