Dočasné loučení – vzpomínka zůstává
„Místo je zatím zarostlé, takže pomník chvíli potrvá,“ uvedl Slováček. Anička bude rozptýlena na místě, které si sama zvolila. Až bude památník hotový, otec plánuje veřejně oznámit, že lidé mohou přijít položit květiny, pokud budou chtít vzdát Aničce hold.
Hrob měl být původně pro rodiče
Hrobové místo pořídil Slováček už v roce 2008, tehdy s myšlenkou, že jednou poslouží jemu a jeho manželce. Jejich rodiny totiž spočívají na různých místech – jeho předci na Moravě, Dádin otec ve Vinoři a matka na Olšanských hřbitovech v Praze. Nové místo mělo být jejich společným prostorem klidu. Netušil, že prvním, pro koho bude místo mít význam, bude jeho dcera.
Poslední slova, poslední obraz
Rozloučení s Aničkou proběhlo v malostranském kostele sv. Tomáše v Praze. Na smutečním obřadu zazněla i slova, která si sama zvolila pro své poslední rozloučení:
„Procházím lesem po úzké cestičce, po místech, kde mech něžně chladí moje chodidla… pak se zastavím na útesech a splynu se slunečním žárem.“
Její duše se tak vydala na poslední cestu, jakou si přála – v klidu, v přírodě, a beze zdi mezi nebem a zemí.