Když jsem ji uviděl, zakřičel jsem: „Jak jsi si dovolila přijít do mého domu a vystrašit mé děti?! Přišla jsi nehlášeně. Jdi pryč!”
Matka potichu odpověděla: „Promiňte, musela jsem si splést dům.“ Roky plynuly a jednoho dne jsem dostal dopis.
Byla to pozvánka z mé školy na výročí promocí. Rozhodl jsem se jít.
Po ceremonii jsem šel do svého rodného domu. Když jsem si povídal s místními lidmi, zjistil jsem, že moje matka zemřela.
Předali mi dopis, řekli mi, že je od ní.
Psalo se v něm:
„Můj drahý synu!
Celou dobu jsem na tebe myslela. Omlouvám se, že jsem přišla do tvého domu a vystrašila tvé děti.
Byla jsem šťastná, když jsem se dozvěděla, že jsi to ve svém životě zvládl. Je mi líto, že jsem byla vždy jen bolestí ve tvém srdci a tvou hanbou. Stále tě miluji nejvíc na světě. Miluji tě synáčku, tvoje matka.”
Tehdy jsem zjistil, že jsem udělal velkou chybu. Chtěl jsem ji obejmout, ale bylo už pozdě…