Hlídání si platí, i když pomůže vlastní rodina
Jedním z nákladů, který si naopak influencerka hradí pravidelně, je hlídání. S partnerem Pavlem Marešem, známým jako Pufflick, podle jejích slov nemají rodiče nablízku, kteří by mohli dítě automaticky převzít pokaždé, když potřebují pracovat nebo si chtějí udělat čas sami na sebe.
Proto si pomoc platí. A to dokonce i tehdy, když se o jejich syna stará příbuzná. Ráchel uvedla, že pokud její sestřenice hlídá Ariho například celý víkend, dá jí přibližně 200 až 300 eur. Podle ní je právě možnost zajistit si pomoc jednou z věcí, které rodičovství výrazně usnadňují.
Její princip je jednoduchý: buď máte blízko rodinu, která vám pomůže, nebo si podobnou pomoc musíte zaplatit.
Kvůli dítěti nechce přijít o život, na který byla zvyklá
Největší pozornost ale vyvolala až další část odpovědi. Ráchel přiznala, že před případným dalším dítětem by pro ni byla zásadní jedna podmínka – finančně by musela zvládnout udržet životní standard, který měla už před mateřstvím.
Zmínila například cestování, vlastní koníčky nebo možnost jít s partnerem na rande. Pokud by podle svých slov věděla, že narození dalšího dítěte znamená, že se těchto věcí bude muset úplně vzdát, do dalšího rodičovství by se nehrnula.
Právě tento výrok může část rodičů podráždit. Pro Ráchel ale nejde jen o luxus. Vysvětluje to především jako snahu neztratit s příchodem dítěte vlastní život, partnerský vztah a prostor pro věci, které ji naplňují.
Mateřství ji přitom původně vůbec nelákalo
O to zajímavější je její současný postoj vzhledem k tomu, jak o dětech mluvila ještě před těhotenstvím. Ráchel v minulosti otevřeně přiznávala, že děti neplánovala a mateřství nebylo něčím, po čem by dlouhodobě toužila.
Situace se změnila poté, co s partnerem Pavlem Marešem zjistili, že čekají dítě. Jejich syn Aries se narodil v září 2025 a dnes už je mu více než rok. Ráchel od té doby rodičovství velmi otevřeně ukazuje na sociálních sítích, včetně rozhodnutí, která část veřejnosti pravidelně rozdělují.
Syna dala do kolektivu už velmi brzy
Jedním z takových rozhodnutí bylo umístění syna do jeslí už kolem osmi měsíců. Ráchel tehdy vysvětlovala, že chce pokračovat v práci a zároveň věří, že si menší dítě na nové prostředí snadněji zvykne.
Později začala využívat také službu, při které zařízení dítě ráno vyzvedne a po skončení programu ho přiveze zpět domů. Ani tady se netajila tím, že právě podobné služby jí umožňují kombinovat rodičovství, práci a vlastní aktivity.
Její přístup je tedy dlouhodobě konzistentní: mateřství podle ní nemusí znamenat, že žena úplně opustí předchozí způsob života.