Například svíčkovou steak mohl člověk dostat za 12 korun československých, polévku za dvě koruny a smažený sýr za 8. Klasikou byly různé druhy řízků, gulášů a specialit jako španělský ptáček nebo znojemská. Pivo bylo nezbytnou součástí, kterou muži často doprovázeli téměř každé jídlo, včetně vlašského salátu s rohlíkem. Oblíbené bylo i podávání limonád.
Bufety byly místem pro občerstvení střední a nižší třídy obyvatel. Nebylo neobvyklé vidět lidi, kteří si při občerstvování četli noviny, a prodavači za pultem byli často oblečeni do bílých plášťů nebo zástěr. Vzhledem i nabídka jídel bufetů se často podobaly. Vyšší společenská třída preferovala nóbl restaurace. Výhodou bufetů bylo, že nabízely jídlo za stejnou cenu a podávaly stejná jídla bez ohledu na to, kam člověk přišel. Kuchaři připravovali jídla ve všech bufetech naprosto stejně.
Bufety byly oblíbené zejména mezi pracující třídou a byly často navštěvovány dělníky. I když zákony zakazovaly prodej tvrdého alkoholu, většina bufetů ho měla na nabídce a kromě piva nabízeli také další alkoholické nápoje.
Mléčné bary byly také populárním místem pro rychlé občerstvení, zejména pro mládež a ty, kteří preferovali sladké nebo snídaňové možnosti. Nabízely také zmrzliny a další drobné pochoutky. O tom, jak vypadaly a co nabízely, si ale povíme někdy příště.“