Nakonec byla přemístěna do útulku, avšak ani zde nebyly její podmínky příliš lepší. Její život se však zásadně změnil, když byla objevena a zachráněna pracovníky organizace specializující se na záchranu šimpanzů.
Podle ředitele organizace na záchranu šimpanzů Dana Matthewse byla Vanilla velmi plachá, když ji poprvé přivezli. Celý svůj život nikdy předtím nežila ve volném výběhu a neměla možnost cítit trávu pod nohama. Život ve vězení klece omezoval její pohyb na maximálně deset kroků, což je pro nás samozřejmostí, ale pro ni bylo toto nové prostředí přelomové.
Velmi dojemné bylo také setkání Vanilly s ostatními šimpanzy. Když vstoupila do vnějšího výběhu, vůdce smečky jménem Dwight ji objal, čímž jí dal najevo, že patří do jejich rodiny.
Dan Mathews, ředitel organizace, zdůrazňuje, že člověk sdílí se šimpanzem 98 procent DNA. Kromě fyzických podobností máme také mnoho emocionálních aspektů společných s těmito zvířaty.
Odborníci pozorující Vanillin výraz tváře vyjádřili, že je plný naprostého úžasu a svobody. Po všech těžkostech, kterými prošla, je opravdu šťastná.
článek pokračuje na další stránce…