Dodává, že nás spojuje nejen evoluce, ale i předměty, které nás obklopují.
„Všichni jsme na sobě závislí. Nikdo nemůže žít sám. Auto a všechny věci, které používáte, vyrobil někdo jiný. Stejně tak máte také odpovědnost zajistit, aby to, co děláte, mělo stejnou kvalitu. Žijeme jeden přes druhého a tato vzájemná závislost je přinejmenším dostatečná k tomu, abychom se zamysleli nad naším osudem,“ argumentoval Dulcan
Sklízíme, co zasejeme
„V současnosti je nejčastější formou utrpení deprese . Jen si všimněte, kolik sebevražd se v tomto období stalo. Lidé, kteří již nenacházejí smysl, kteří nemají zdroj existence. To není jednoduchá záležitost. Deprese jsou jednou z ran, která decimuje populaci, a to nejen u nás. Mluvím o globální úrovni.
Jsme v neustálém vztahu dávat a brát s naším prostředím. Nemůžeme na tom být nezávislí. Pokud myslíme na dobro toho druhého, pak se nám všem daří. Pokud si myslíme pravý opak, diskriminujeme druhé, to se stává. Sklízíme to, co zasejeme,“ říká Constantin Dulcan .