Ztráta, kterou nelze nahradit
Bekr popsal, jak náročné je zvládat praktické formality po smrti blízkého člověka, když se mezitím v mysli vracejí flashbacky plné lásky a sdílených chvil. „Odpoledne chodím jako v oparu. Všechno je najednou chladné, ale v hlavě se mi promítají vzpomínky. Cítím, jako by část mě odešla s tebou. Ta tíha konečnosti je děsivá.“
A přesto – mezi smutkem a tichem – vyjádřil i naději a vděk. „Vím, že tam nahoře mám teď nejen anděla strážného, ale rovnou bodyguarda – tebe a tvou sestru, moji kmotru.“
článek pokračuje na další stránce..