Starší muž ke svému mazlíčkovi velmi přilnul. Aby nějak zabil čas, začal trénovat malou krysu: naučil ji reagovat na jeho hlas, stát na zadních nohách, nosit drobné předměty jako knoflíky nebo mince.
Ale život je každým dnem těžší a těžší. Nastal čas, kdy starý pán neměl co prodat ani vyměnit: prodal všechny zimní věci a nikdo nekoupil letní věci. Nic nebylo. Starý muž byl tak slabý, že už neměl sílu vstát z postele. Jediné, co mohl udělat, bylo dlouho mluvit s krysou. Najednou malá krysa zmizela. Už dříve utekl. Ale tentokrát byl pryč 2 dny. Muž si myslel, že pro sebe našel nový domov, kde by se mohl vydatně najíst. Třetí den přišla malá krysa. Mezi zuby držel lesklý předmět. Byla to stará stříbrná mince.
Za tuto minci se staříkovi podařilo vyměnit obiloviny, což mu vystačilo na celý měsíc. Krysa přinesla stejné mince ještě několikrát, což starce zachránilo před hladem. Navíc začal sousedům pomáhat s jídlem a vysvětloval to tím, že se mu prý podařilo úspěšně vyměnit téměř nové kalhoty.
Stařec blokádu přežil, ale při dalším bombardování Leningradu jeho dům vyhořel. Od té doby svého mazlíčka neviděl. Ale po zbytek svého života si pamatoval malou krysu, která ho zachránila před smrtí.
Zde je takový dojemný příběh o starém muži a jeho krysařině. Naši menší bratři nejednou pomáhali a zachraňovali lidi v těžkých letech války. A na to nesmíme zapomínat.
Zdroj:yandex