1 rodina, 1 vana vody
Američtí osadníci byli poněkud nedostatečně informováni o hygieně a navíc měli málo vody. Jednou týdně, večer před kostelem, rodina pustila vodu do koupele a pak se do ní všichni jeden po druhém ponořili. Ve většině rodin začínal otec, pak matka a odtud všichni v řadě od nejstarších po nejmladší děti, ale byly i případy, kdy nejprve muži, pak ženy, od nejstaršího po nejmladší. Není divu, že mnoho miminek zemřelo ještě před dosažením dospělosti, protože v době, kdy se narodil, byla vana plná bakterií.
„Velký smrad“
Znečištění moderních řek znepokojuje mnohé. Nejedná se však o žádnou novinku. Například Temže dosáhla svého nejnižšího bodu v roce 1859, kdy odpadky z různých vodovodních systémů v Londýně tekly přímo do řeky. A ty domy, které neměly vodovodní potrubí, obvykle exkrementy jednoduše vyhodily do vody. Z Temže se tak brzy stala hustá hnědá kalná řeka, jejíž smrad byl cítit na kilometry daleko. Není divu, že brzy získal přezdívku „Velký smrad“.
Cesty na koňský hnůj
Dnes si lidé stěžují na výmoly, ale dříve se potýkali s úplně jiným problémem. Koňský provoz s sebou přinesl nechtěný problém –exkrementy. Londýn a další velká města byla v roce 1894 v krizi. Gumáky už nestačily, problém se zhoršoval a auta nebyla ani na dohled. Na řešení se však čekalo dlouho.
Místo papíru krysy a houba
Systém akvaduktů starých Římanů sice předčil ostatní národy, ale ani oni nebyli dokonalí. Protože trubky, které používali, byly dost široké, krysy se mohly snadno dostat dovnitř a ven, zatímco muž dělal svou práci. Nebylo proto neobvyklé, že když jste seděli na toaletě pokousala vás krysa. Komu by to nestačilo, staří Římané používali na utírání obyčejnou houbu, kterou před před tím opláchli vodou.