Pět hodin denně u piana
Zatímco jiní trávili čas ve školních lavicích, Michal David seděl u klavíru. Sám říká, že když nešel do školy, často hrál i pět hodin denně.
Už v patnácti či šestnácti letech se cítil jako dobře vybavený muzikant. Hudba pro něj nebyla únikem, ale jasným směrem.
Sen, který začal v šesti letech
Jeho vztah k hudbě se formoval velmi brzy. Už jako šestiletý napodoboval Louise Armstronga, hrál na malou plastovou trumpetu a předváděl jeho sóla.
Věděl prý už tehdy, že se bude věnovat zpěvu nebo hře na hudební nástroj. Tento dětský sen nakonec naplnil a stal se jednou z ikon domácí hudební scény.
Příběh Michala Davida ukazuje, že cesta k úspěchu může mít různé podoby. Školní výsledky nebyly jeho silnou stránkou, ale vášeň pro hudbu mu dala jasný směr. A právě ta rozhodla o jeho budoucnosti.