Opakující se vzorec: Když se minulost vrací
Aničku to ale dál trápilo. V podcastu Bellis Pink Talks přiznala, že každou noc se budila ve stejný čas, jako když byla nemocná poprvé. Tentokrát však lékaři stanovili jinou diagnózu – reflux. Jenže i ten byl nakonec jen maskou pro něco horšího. Trvalo další dva roky, než podrobná vyšetření odhalila metastázy na plicích. A tím se vše vrátilo na začátek.
Tváří v tvář pravdě: Oslabená, ale ne zlomená
Když se začalo mluvit o paliativní léčbě, Anička zpočátku netušila, co tento pojem znamená. Měla plán – přestat se léčit a zkusit naplno žít dalších deset nebo dvacet let. Lékaři jí ale museli říct pravdu: bez léčby by šlo jen o několik měsíců. Ten okamžik pro ni znamenal zlom – přijetí reality, ale zároveň nový pohled na čas, který jí zbývá.
Poslední rok: Díky za každou chvíli
Aničku těšilo, že ví, kolik času jí přibližně zbývá. Pomohlo jí to přehodnotit priority a naplnit život věcmi, které pro ni opravdu měly smysl. V prosinci řekla: „Když tady prožiji o rok a půl víc než dosavadních devětadvacet let, budu strašně vděčná.“ Zemřela 6. dubna, těsně před třicátými narozeninami. Její příběh je důkazem, že i uprostřed nemoci je možné žít s láskou, vědomě a odvážně.