Tehdy se Brian dostal na druhou stranu.
,,Jediné, co si pamatuji, bylo, že jsem viděl světlo ve velké tmě, které mělo na pozadí krásné květiny. Oslovila mě moje nedávno zesnulá matka, což byla nejkrásnější věc ze všech. Její tvář byla hladká, milá, veselá, vyzařovalo z ní něco nevýslovného. Chytila mě za ruku a řekla mi, že ještě není čas zůstat s ní, že se musím vrátit. Pustila mě, jen jsem stál beze slov a ona pak zmizela v bledém světle a já už byl na nemocniční posteli v tmavé místnosti.”
Když ho lékaři viděli kráčet na vlastních nohou po chodbách nemocnice, téměř oněměli. Je nepochopitelné, jak se téměř po hodině mohl mrtvý muž zotavit.
,,Jsem velmi šťastný, že jsem zpátky mezi živými, a jsem také velmi spokojen s tím, co jsem zažil v posmrtném životě. Odteď už budu určitě věřit v posmrtný život.”