Přiznám se, že náš dům není ani z poloviny tak čistý jako u mé matky, ale to mi nevadí. Vlastně o tom vůbec nepřemýšlím. Nevěděl jsem, co říct košili, tak jsem o tom přemýšlel. Nikdy nevím, co v takových chvílích říct. Když o tom přemýšlím, říkám si, že to, jak maminka vnímá náš dům, je vlastně odrazem doby, ve které vyrůstala.
Patří ke generaci „baby boomu“. Svého otce jsem moc neznal, ale pamatuji si, že mi radil, jak si vybrat manželku: ‚Přijď bez ohlášení k ní domů a podívej se, jak vypadá.
O ženě se můžete hodně naučit z toho, jak udržuje dům. Myslím, že matčina starost o čistý dům hodně souvisí s očekáváními, která byla na ženy v mládí kladena.
Na úklid domu jsem však, na rozdíl od svého otce, nemyslel, když jsem se vdával. Přemýšlel jsem o tom, jak rád slyším, co říká moje žena. Myslel jsem na to, jak se ve mně cítil. Myslel jsem na to, jak se moje žena hodně směje.
To se mi líbilo. Přemýšlel jsem o tom, jak jsem chtěl, aby byla matkou mých dětí. Poté, co jsem se chvíli snažil najít ta správná slova, jsem nakonec řekl: ‚Nevstoupil jsem do tohoto manželství kvůli čistému domu. Dostal jsem se do toho, protože mi připadala jako někdo, s kým bych mohl strávit život.“
Klid. Vložil jsem nádobí do stroje. Po chvíli mi máma řekla: ‚No… To je asi důležitější než čistý dům.‘ „Ano,“ řekl jsem, „také si to myslím.“ Správná odpověď, že?