Podle environmentálních organizací nové normy pouze mapují problém, ale nijak neomezují samotnou výrobu a používání toxických látek.
Spoluzakladatelka iniciativy A Plastic Planet Sian Sutherlandová upozorňuje, že systém je nastaven špatně:
„Stále existují tisíce chemikálií v oběhu a regulace reaguje až na kontaminaci, místo aby jí zabránila.“
Podle ní chybí nezávislý dohled, skutečné sankce a tlak na výrobce, aby PFAS zcela stáhli z produkce.
Průmysl vítězí, zdraví zůstává stranou
Kritici tvrdí, že současná legislativa je spíš kompromisem ve prospěch průmyslu než reálnou ochranou veřejného zdraví. Státy mohou data reportovat, ale nemají povinnost přijmout tvrdá opatření, pokud se limity překračují.
Výsledkem je paradox: Evropa má lepší statistiky, ale stále stejnou vodu v kohoutku.
Tichá ekologická krize, která se teprve projeví
PFAS nejsou problémem, který by byl vidět na první pohled. Nezbarvují vodu, nezapáchají, nezmění chuť. O to jsou nebezpečnější.
A právě proto odborníci varují: pokud se radikálně nezmění přístup k výrobě a používání těchto látek, bude se Evropa potýkat s dlouhodobou zdravotní krizí, jejíž dopady se naplno projeví až za desítky let.