Zimní slunovrat v lidové víře
Se zimním slunovratem je spojeno mnoho lidových zvyků. Pro staré Maďary byl zimní slunovrat karacsun, tedy svátek „obrácení temnoty“. Karacsun byl tak silně zakořeněn v maďarské tradici, že z něj také pochází název křesťanského svátku Vánoce, který byl zaveden mnohem později – a nikoli od jména Kristus nebo slova pro narození, jako ve většině evropských jazyků.
Oheň hrál při oslavách důležitou roli , protože symbolizoval světlo a teplo. V této době zapalovali obrovské ohně a tančili a zpívali kolem ohně, aby oslavili vítězství světla nad temnotou a odvrátili zlo.
Většina zvyků spojených s Vánocemi se mísí s pohanskými tradicemi. Zvyk vztyčování vánočního stromku má také kořeny v dávných oslavách slunovratu. Podle pohanské víry poskytuje borovice a věnce ze stálezelených rostlin ochranu před zlými duchy vypouštěnými během zimního slunovratu.
Dávání dárků pochází také z předkřesťanských dob , obdarovávání dětí a chudých bylo zvykem již u Římanů během Saturnálií – oslav pořádaných na počest boha Saturna.
Zvyk regölé pochází také z pohanských svátků, jejichž účelem bylo odehnat zlé duchy.
Podle starých tradic se zimní slunovrat vítal rituálními oběťmi a hostinami. Jednou z verzí je v podstatě tradiční porážka prasat. Porážení prasat v zimních měsících, které sloužilo k zajištění každoroční masné zásoby rolnických domácností, má v Maďarsku staletou tradici. Zabíjačka a následná večeře, vepřový koláč, byly načasovány od 30. listopadu (Andrew’s Day) až do Vánoc a do chladných lednových dnů.
Bylo zjištěno, že 21. prosinec, tedy den Tamás, je zvláště vhodný pro porážku prasat. Mnoho lidí věřilo, že sádlo prasete poraženého na svátek svatého Tomáše nežlukne, a tak se hodí k léčení mnoha nemocí. Existují však výjimky: v některých regionech se například věřilo, že prasata by se v tento den neměla porážet.