Jedním ze světlejších bodů v Helenině životě byl její šestnáctiletý pejsek, kterého milovala nade vše. „Pečovala o něj jako o dítě. Vozila ho v kočárku a trápilo ji, že začíná být nemocný,“ vzpomíná její sousedka. Po Helenině smrti si psa převzal její tatínek, který se o něj bude starat.
Tragédie, která budí otázky
Smrt Heleny Zeťové je tragickou připomínkou toho, jak těžké mohou být boje, které lidé vedou v soukromí. Její příběh je výzvou k větší empatii a pochopení pro ty, kteří se potýkají s psychickými obtížemi. Přestože odešla příliš brzy, její hlas a charisma zůstávají v srdcích jejích fanoušků.