U soudu v malém jihoamerickém městečku oslovil prokurátor prvního svědka – starou babičku.
Začal výslech: — Paní Jonesová, znáte mě?
— No, samozřejmě, že vás znám, pane Williamsi. Poznala jsem vás už jako malého chlapce a, upřímně řečeno, jsem vámi velmi zklamána.
Lžete, podvádíte svou ženu, manipulujete s lidmi a pomlouváte je za jejich zády. Myslíte si, že jste velký muž, protože nemáte tolik rozumu, abyste pochopil, že jste jen bezvýznamný byrokrat.
Prokurátor byl šokován. A protože nevěděl, co má dělat dál, ukázal na druhý konec místnosti a zeptal se:
— A paní Jonesová, tohoto advokáta znáte?
— Samozřejmě že ho znám. Je to pan Bradley a znám ho také od dětství. Je líný, netolerantní a má problémy s alkoholem.
Nemůže s nikým budovat normální vztahy a jeho advokátní kancelář je jednou z nejhorších v našem státě. Nemluvě o tom, že podváděl svou ženu se třemi různými ženami. Mimochodem, jednou z nich je vaše žena. Ano, znám ho.
V advokátovi by se krve nedořezal.
Soudce požádal oba právníky, aby k němu popošli, a velmi tiše jim řekl:
— Pokud se někdo z vás zeptá, jestli mě zná, pošlu vás oba na elektrické křeslo.
To nemá chybu !!!