Její život, to se nakonec ukáže, po setkání se slepou věštkyní dopadl přesně tak, jak jí řekla. Vangi sice původně plánovala darovat krásný ručník z Číny, ale po užitečné radě, fascinovaná její energií, strčila ruku do kabelky a sáhla po penězích. Pak ji Vanga zastavila: „Nechci tvoje peníze, dej mi ručník, který jsi přinesla.“
UTEČI Z CÍRKVE
Vangina sestra vyprávěla o incidentu, který se stal 1. listopadu 1950. Toho dne se Vanga a její sousedé sešli v klášteře na obřad na den svatého Jana. Před koncem mše se Vanga začala chovat divně a otočila hlavu, jako by něco poslouchala. Začala přesvědčovat věřící, aby opustili kostel, ale nikdo neposlouchal. Brzy se na ten konec snesla hrozná bouřka. Řeka se vylila z břehů a zaplavila domy a silnice. Věřící zůstali na obřadu a nepodařilo se jim zachránit své věci.
Známá je také další anekdota. Wanga mimo jiné z důvodů známých jen jemu navštívil slavný básník Jevgenij Jevtušenko. Ze dveří, ještě než vstoupil do jejího pokoje, zakřičela:
– Jaký jste básník? Už z dálky páchneš po sudech. Víš hodně a dokážeš hodně, ale proč tolik piješ a kouříš? Vyhnala ho pryč.
Setkal se s ní i umělec ze Zadaru, narozený v Bulharsku.
– Baba Vanga mi řekla, abych si dával pozor na pravou stranu. Po pár dnech mi na křižovatce na pravé straně vrazila tramvaj do auta – řekl Konstantin Kosta, který prošel bez zranění.
Bulharský umělec Kosta se s Vangou seznámil v roce 1967. Stará žena, které bylo v té době přes 80 let, oznámila, že ho přijala. Přišel s kamarádkou, která byla adoptovaná a chtěla vědět něco o jejích skutečných rodičích. Na to jí prorokyně odpověděla. Cestou varovala Constantina.
– Jakmile mě na zpáteční cestě z Bulharska do Záhřebu srazila tramvaj, okamžitě mi její slova proletěla hlavou. Přiznávám, že všechno bylo trochu strašidelné – vyprávěl Kosta po schůzce. Vanga se k němu chovala jako vřelá a milá žena, která nemá nic společného s mimozemským světem, kterému přísahala. Po setkání s ní tvrdil, že je lepší být ostražitý, protože věřil, že je možné, že se splní vše, co si představovala.
SVATÝ NEBO ČARODĚJNICE?
– Kdybych řekl lidem, kteří ke mně přicházejí, vše, co vidím, okamžitě by chtěli ukončit svůj život a odejít z tohoto světa. Nemáte ponětí, do čeho jsem zapojen. Blahoslavení, kdo nic nevidí a neslyší. V noci, když ty spíš, já skoro nespím, celou dobu bloudím po zemi od soumraku do úsvitu a vidím děsivé věci… – to jsou její slova, která se přenášejí roky.
Předpovědi jsou většinou zakódované a ve skutečnosti jim lze porozumět pouze tehdy, když jsou skutečně realizovány. Teprve pak dávají smysl nám všem – protože pak se celý kontext vyjasní. Po léta to mátlo obyčejné lidi, odborné psychology, lékaře, historiky…
Mluvila by o situaci v Bulharsku z minulosti, staletí předtím, než žila. I když by si někdo myslel, že se to čte dobře, ti největší historici zjistili: v knihách to není. Mnozí se snažili zjistit, jak Vanga takové věci ví. Vědci ji přišli studovat, ale většinu času po sezení byli šokováni tím, co od ní slyšeli, takže jejich výzkum ztratil smysl. Místo toho, aby ji studovali, je ona.
– Jak chápat takový zázrak? – komentoval jeden z nejznámějších sovětských vědců Anatolij Michajlov.
– Jak se Vangovi podařilo navázat kontakt s mou matkou, která zemřela před více než deseti lety? Je možné, že mrtvý mozek stále posílá informace – divil se pod dojmem po sezení.
Bulharský profesor, parapsycholog Georgi Lozanov, jeden z největších badatelů v oblasti sugestopedie 60. let, se jako první rozhodl prozkoumat neobvyklý jev prorokyně Vangy. Sugestopedie je podle něj obor sugesce, který se zabývá problémy sugesce v psychologii, a sugesce je formou psychického reflexu, kterým podvědomé mechanismy vytvářejí atmosféru pro aktivaci skrytých psychických rezerv a nevyužitých kapacit mozku a vědomí. S rozsáhlými zkušenostmi, které během svého života nasbíral, sestavil tým a zkoumal Vanginy „nadpřirozené“ schopnosti ve Státním sugestologickém výzkumném ústavu v Sofii. Poslali tisíce dotazů, aby získali zpětnou vazbu a zprávu od tisíců lidí, kterým Vanga předpověděla osud nebo osud jejich blízkých.
Tolik let a s tolika lidmi sdílela jejich smutek, strach a nejistotu. A každému z nich se snažila pomoci, řekl profesor Veličko Dobrikjanov, který také napsal studii o fenoménu Vanga. 7000 z nich potvrdilo přesnost předpovědí Vangy, což bylo asi 80 procent. O všem natočili film. A ona jen chválila Boha. Její neteř Krasimira Stojanová ve své knize Vanga: Confessions of a Blind Seeer popsala vztah, který měla bulharská prorokyně s Bohem:
– Vstávala brzy, kolem páté hodiny a šla z ložnice rovnou do kaple v prvním patře. Byla to malá místnost s ikonou Panny Marie ve stříbrném rámu a obrazem Poslední večeře. V jednom rohu visela malá lampa. Vanga se modlila na kolenou. Znala celou liturgii nazpaměť. Někdy se podle svědectví své neteře v intimních chvílích komunikace s Pánem neudržela a plakala. Tak silná byla její modlitba o pomoc a přímluvu. Její ranní modlitba často začínala slovy: Jaký je můj osud a komu sloužím? – vypráví neteř. Někteří však použili Stojanovo svědectví k závěru, že démoni mluvili z Vangy, protože viděla události pouze během transu.
Toto je jeden z úryvků z knihy The Truth About Vanga, který citují jako argument:
– Pamatuji si den, kdy mi bylo 16. Pamatuji si ho, jak řekl, že po večeři u nás doma v Petrichu Vanga najednou začala mluvit a oslovovala mě. Už to nebyla ona, slyšel jsem hlas úplně jiného muže: „Neustále jsi pod naším dohledem po celou dobu.“ Pak mi řekla, co jsem celý den dělal… Nemel jsem. Potom jsem se zeptal tety:
Vanga se divila: „Nic jsem ti neřekl.“ Když jsem však opakoval vše, co jsem od ní slyšel, řekla tiše: „Nebyla jsem to já, byli to jiní, kdo jsou vedle mě. Některým říkám „malé síly“, řekli mi, co jste dělali přes den, ale jsou i „velké síly“. Když se mnou začnou mluvit, tedy skrze mě, ztrácím hodně energie, je mi špatně, poté jsem dlouho v depresi. Když se moje ubohá teta – bledá, omdlévá, dozvědí se o hrozícím neštěstí, z úst vycházejí nesouvisející slova a její hlas v takových chvílích nemá nic společného s jejím obyčejným hlasem.
Hlas je velmi silný, její slovní zásoba se v takových chvílích liší od Vangina každodenního slovníku… Jako by se do ní nastěhoval nějaký důvod, aby nám vyprávěla o osudových událostech. Říká mu „velká síla“ nebo „velký duch“.
V posledních letech jejího života a za její peníze byl v Rupe postaven kostel svaté Matky Boží. Chrám vymaloval ikonami slavný bulharský malíř a sochař Svetlin Rusev. V ikonografii nebyly respektovány církevní kánony, proto bulharská pravoslavná církev kostel nevysvětila. Baba Vanga je zobrazována jako světice. Postavila také kostel ve své vesnici Petrich. Její dům lze bez nadsázky nazvat chrámem velkých duší, říká Stojanovova neteř ve své knize Fenomén Vanga.
Její vztahy s bulharskou pravoslavnou církví jsou ale napjaté. Církev neuznává proroky a jasnovidce, jak to považovali. Vangelia se považovala za pravoslavnou věřící, dodržovala všechny zvyky, respektovala svátky a slavnostně je slavila, i když byla se svými bratry a sestrami na pokraji hladu, ale věřila i v reinkarnaci.
V části Bulharské pravoslavné církve se objevila žádost o prohlášení prorokyně Vangeliji za svatou u příležitosti stého výročí jejího narození, uvedla v roce 2011 Náboženská informační agentura. Návrh podal biskupský vikář pro Petriče Angel Kočev, který v domě, kde žila Vanga, sloužil obřad pomazání, obřad v pravoslaví, kdy se posvěcuje olej k pomazání nemocných.
– Slepá Vanga je mučednicí pravoslavné církve. Pomáhala nemocným, znala léčivé byliny a dávala naději všem nešťastníkům – řekl Kočev a zmínil se o zázračných uzdraveních s ní spojených. Argumenty pro takovou kandidaturu byly jasné:
Vanga byla příkladem. Pro všechny, kteří se s ní setkali, příklad hluboce věřícího a morálního člověka. Byla lhostejná k marnivosti a materiálnímu blahobytu. Věřila v blaho duše.
– Nebýt Boží vůle, nemohl by si sundat ani vlas z hlavy. Každý musí následovat Boží přikázání, protože všechny odpovědi je třeba vždy hledat ve svatých knihách. Kdyby lidé věděli, jak správně číst Bibli, věděli by, jak vyřešit problém. Je těžké pomáhat nevěřícím, mrzí mě, že lidé nemají víru – řekla.
Stojanová vypráví, jak se jí Vanga jednou zeptala:
– Jak si představuješ Boha?
„V žádném případě, já nevím,“ řekla jí.
Boha nikdo neviděl. Bůh je světlo – řekla a pokračovala:
„Vezmi si Bibli, přečti si ji nahlas a já ti řeknu, co z toho je pravda,“ řekla.
To bylo pro církev nepřijatelné.
– I po její smrti přicházely do chrámu, který postavila, tisíce lidí, navštěvovali její hrob, nasávali pozitivní energii, dosáhli duchovní čistoty a uzdravení. Mnozí v Bulharsku i mimo něj chtějí, aby byl kanonizován – vysvětlil Kočev a vyzval církevní radu, aby zvážila iniciativu a rozhodla. Mnoho náboženských médií publikovalo články varující, že se jedná o náboženský okultismus, který církev v průběhu dějin odsuzovala a trestala. Šest let pokání bez přijímání je pro ty, kteří si myslí, že „něco vidí“, pro ty, kteří předvídají události, pracují s talismany… Iniciativa se nezdařila.
VIDĚLA SVOU SMRT
Doktoři, kteří se sešli ve Vangině domě, se na sebe úzkostlivě podívali. Nikdo nepocítil ani záblesk naděje, že se uzdraví. A věděla – svou smrt viděla před šesti lety.
„Její stav se velmi zhoršil,“ řekli o půlnoci 10. srpna 1996. Přestože desítky let úspěšně pomáhala lidem alternativními metodami, bylinkami si pomáhat nechtěla. Nedlouho předtím, když poprvé zjistila, že má zákeřnou nemoc, těžkou rakovinu, odmítla lékařskou pomoc. Na moderních lécích nehledejte… nic. Toto rozhodnutí si nechala až do konce. V posledních měsících ale souhlasila s tím, že půjde do nemocnice v Sofii. Sešli se největší odborníci a dospěli k závěru, že potřebuje operaci. Bulharská prorokyně takové zásahy kategoricky odmítla.
„Budu žít tak dlouho, dokud mi je souzeno žít v tomto světě,“ vždy zdůrazňovala.
Věděla, že to byla její poslední noc. Vangina vzdálená sestřenice, která byla do poslední chvíle u její hlavy, vypověděla, že prorokyně v tu chvíli požádala o sklenici vody, o kůrku chleba a že ji důkladně koupali!
Teprve pak řekla: Tak už je vše v pořádku!
Kolem deváté hodiny, řekla mladá sestřenice, Vanga hlavně proto, aby uklidnila své příbuzné, že si pro ni přišli „duchové“. Ručičky skoro ukazovaly 10 hodin, Vanga opravdu omdlela. Odborníci okamžitě chtěli zkoumat její mozek, ale sestra to zakázala. Bulhaři si ten rok ještě pamatují. Dopadlo na ně všechna zla tohoto světa. Ceny rostly den ode dne, banky krachovaly, lidé hladověli, umírali. Přesto vládl mír.
„Všichni lidé si musí pomáhat, jen společně mohou vymýtit zlo,“ radila Vanga. Přesto oznámila nejtěžší rok od své smrti.
V domech se netopilo, mnozí osiřeli, školy byly zavřené, staří lidé zkolabovali čekající ve frontě na chleba. Mzdy klesly na zanedbatelné částky. Lidé neměli peníze na léky, nemocnice nepřijímaly pacienty. Ani v nemocnici pro nejnutnější pacienty nejsou léky. Zůstali bezmocní a sami. Tragédie za tragédií. Přestože od smrti jejich prorokyně uplynul rok, její slova žila v srdcích jejích Bulharů. Žila v nich naděje. Věděli, že to byla nejtěžší zkouška, kterou museli složit. Nepochybně tomu věřili. Protože Vanga byla jejich průvodcem.
– Bůh pošle štěstí na tuto zem jako odměnu za všechno utrpení a bolest, kterou lidé zažili. Nikdo se nenarodil jen proto, aby byl šťastný – řekla Vanga a její neteř Stojanová řekla Pravdu o Vanze.
Každý nějakým způsobem platí svůj nájem, dluhy Zemi, na které žijeme, v různých podobách. Vanga to věděla.
Vanga velmi oceňovala čistotu i v posledních měsících svého života. Dokud měla sílu, neúnavně pracovala kolem domu a kolem něj. Rodina jí samozřejmě pomáhala, ale chtěla, aby všechno zářilo.
– Denně mě navštěvují stovky lidí, lidé odcházejí uzdraveni a očištěni a v mém domě zůstávají jejich nemoci, smutek, špatnost a špatné úmysly, hořké vzpomínky, neštěstí a bolest. Je to těžké břemeno – řekla Vanga. Kromě čistoty byla další vášní paní domu jednoduchost a bílá barva. Všechno v jejím skromném domě bylo jednoduše zařízeno… Nebyl tam skoro žádný nábytek, jen to nejnutnější. Dům byl vždy plný různých dárků, které jí přinesli hosté jako poděkování, a kostky cukru byly na všech stranách. Vizionář požadoval, aby si návštěvníci večer před návštěvou nechali pod polštářem kostku cukru.
– Cukr si pamatuje a voda má podobné vlastnosti. Předává mi zprávy – vysvětlila Vanga.
Všichni věděli, že zbožňuje hračky, a proto jí mnozí darovali panenky, dřevěné suvenýry jako koně, elegantní svícny a mnoho dalšího pro radu a naději do budoucna.
Chtěla, aby byl Petrich velkým městem a aby jí pomohl být takovým. Bála se, že se město po její smrti zhroutí. To se ale nestalo: Petrič září dodnes a jeho muzeum je památkou na nejslavnějšího obyvatele, jakého kdy město mělo.
Kanál mezi nebem a zemí, mezi Bohem a člověkem usnul. Svou nelehkou misi na Zemi splnila – ukázat všem neznámý svět plný lásky a bezmezné víry v dobro. I dnes mnozí navštěvují její muzeum s vírou, že je legendární Baba Vanga i po smrti léčí z nemocí a neštěstí na tomto světě. Své studenty na Zemi ale určitě nechala se stejným cílem – být ukazatelem toho nejlepšího možného světa.
Vanga jako součást lidu nepovažovala smrt za odchod navždy. „Nebojte se,“ poradila svým hostům. Smrt pro ni měla vlastnosti nového, krásnějšího a lepšího. Viděla smrt v podobě krásné, mladé a usměvavé ženy. A její slova byla vlastně symbolická. Chtěla všechny vést cestou, ve kterou věřila a která pro ni byla jediná možná. Smrt je jen přechod z této do jiné dimenze. Nikdy nebyla v místnosti sama.
– Duchové jsou průhlední a bezbarví, jako voda ve sklenici. Ale svítí, vyzařují světlo. Chovají se jako my lidé. Sedí, chodí, smějí se, pláčou… Usínám, oni mě probouzejí a říkají: Vstávej! A tak všem říkám: Není strach, svět nezemře!
DĚDICE VANGINY
Vizionářka krátce před svou smrtí určila dědičku – desetiletou dívku z Francie, která bude zcela neobvyklá. Počátkem roku 2011 však ruský tisk zveřejnil bombastickou zprávu: „Vanga se vrací!“ Jedna jasnovidná dívka, ta, která by mohla být Vanginou dědičkou, žije ve francouzském městě. Zázračné dítě, sedmiletá dědička. Před dvěma lety rodiče nevěřili, že malá holčička dokáže předvídat budoucnost. Ale pokaždé se její proroctví splnila. Rodina tuto skutečnost tajila ze strachu, že bude považována za monstrum a aby se vyhnula zneužití tohoto talentu.
Kaeda Uber učinila svou první předpověď, když jí bylo pět let. Uprostřed noci se v jejích snech objevil muž a řekl jí, že její blízký příbuzný bude mít vážnou nehodu, a aby ho varoval. Rodiče se vyděsili, když slyšeli, že si příbuzný zlomil nohu.
Následovaly další předpovědi, které, i když se týkaly méně důležitých, každodenních událostí, byly překvapivě přesné. Své příbuzné informovala o výsledcích fotbalových zápasů, o nenadálých návštěvách hostů, že se její tetě narodí chlapeček a babička vážně onemocní. Užaslí rodiče se jí zeptali, jak tak dobře ví, co se stane v budoucnu. Odpověděla, že ji v noci navštívily stíny mrtvých, které jí řekly, co se bude dít. Přestože o fenoménu Wang nic neslyšela, dívka popsala bulharského jasnovidce, který byl ve skutečnosti jedním z jejích nočních „hostů“. Matka od začátku věděla, že dívka není obyčejné dítě. Přestože v dětství přišla o zrak, rodičům řekla: „Se zavřenýma očima vidím mnohem víc věcí, než když mám oči otevřené.“
Stejný „jiný vzhled“ dělá velmi neobvyklou Natalii Demkinu, známou po celém Rusku, která byla v roce 1994 nazývána „dívkou s rentgenovými paprsky“. Tento jedinečný dar Natalie objevili lékaři, když jí bylo deset let. Doslova vidí lidi jako rentgen. S přesností ultrazvuku její oči „zaznamenají“ vnitřní orgány, cévy, kosti. Tato schopnost jí umožňuje stanovit diagnózu v raném stádiu některých onemocnění. Byly o ní napsány knihy, vyšly stovky článků a natočeny dokumenty, ruské i americké. Dětství a mládí prožila obklopena novináři a různými odborníky. Lékařům, kteří Natalii podrobili nesčetným experimentům, se nepodařilo její fenomén vysvětlit. Natalia chtěla jen normální život, a titulní stránky ruských novin o ní chtěly vědět všechno. Po absolvování střední školy se přihlásila na medicínu, aby lépe pochopila své schopnosti a mohla lidem poskytovat odbornou pomoc.
Všechno to začalo, když jí bylo devět let. Šla na operaci zánětu slepého střeva, po kterém se necítila dobře a nemohla vstát z postele. Ultrazvukové vyšetření ukázalo, že jí lékaři z nedbalosti nebo spěchu zapomněli v břišní dutině kus gázy. Znovu podstoupila operaci a po dvou týdnech byla propuštěna z nemocnice. Pár dní po odchodu z nemocnice Natalija matku šokovala.
„Matko, vidím uvnitř tvého těla přesně, jak máš uspořádány orgány,“ vzpomíná dnes mladá žena. Začala matce vysvětlovat, jak jsou věci zařízeny.
Všichni v její rodině se nejprve vyděsili, mysleli si, že dívka má duševní poruchu, a odvezli ji do nemocnice. Psychiatr usoudil, že Natalija je naprosto duševně zdravá a že není důvod k obavám.
Zvěst o schopnosti tohoto dítěte vidět vnitřní orgány pouhým okem se rozšířila velmi rychle. Za Natalií začali přicházet lidé z celého světa a prosili o pomoc. A tak se vydala skrz testy a experimenty, které podstoupila. Bylo k ní přiváženo mnoho pacientů s různými nemocemi na výzkum a Natalija bez velkého úsilí objevila bolest všech. A pokaždé, když ultrazvuk nebo rentgen potvrdily její pozorování. Dokonce o ní natočili dokumenty a každý chtěl vědět, jak se k této schopnosti dostala. Dnes pracuje v diagnostickém centru a svůj dar využívá k pomoci lékařům i pacientům.
Baba Vanga dala některá požehnání některým léčitelům v Rusku, aby následovali její zázračná uzdravení. Byla duchovní mentorkou, která vždy radila, že klíčem ke všemu je naslouchat znamením, která nám příroda dává.
Zdroj:24sata.hr