Ticho a klid mají své místo
Kostel je místem modlitby, ne hlučných rozhovorů. Smích, hlasité povídání nebo neuctivé chování jsou během bohoslužby nepřípustné. Mluvte jen šeptem a pouze tehdy, když je to skutečně nutné. Totéž platí pro mobilní telefony – ty by měly být vypnuté nebo alespoň přepnuté do tichého režimu, aby nerušily atmosféru duchovního soustředění.
Co do kostela nepatří: víc než jen etiketa
Velikonoční košíčky, které věřící přinášejí ke svěcení, by neměly obsahovat předměty či potraviny, které církev výslovně nepovoluje. Nevhodné jsou například tabákové výrobky, alkohol (s výjimkou červeného vína), peníze, šperky, ostré předměty jako nože a další věci, které s duchovním rozměrem svátku nijak nesouvisejí. Chrám má být místem posvátnosti, a to platí i pro to, co do něj vnášíme.
Velikonoční den bez hádek i úklidu
Kromě pravidel platících v kostele existují i určitá omezení pro samotný průběh dne. Tradičně se na Velikonoce nedoporučuje vykonávat těžkou fyzickou práci – ať už jde o štípání dřeva, sekání, praní nebo náročný úklid. Nevhodné je také stříhání vlasů či nehtů, vyšívání, šití a jiné domácí práce.
článek pokračuje na další stránce..