Techniky barvení: od bylinek po voskové ornamenty
Na červené odstíny se tradičně používají cibulové slupky, kořeny rostlin, listy hrušně či řebříčku. Pro výraznější tóny se vejce vaří spolu s kořeny lopuchu nebo se pečlivě balí do slupky – vznikají tak odstíny připomínající zaschlou krev.
Jednou z nejstarších technik je voskování – tzv. psaní vajíček voskem nebo lojem pomocí brku. Tím se tvoří geometrické a rostlinné vzory, které po namočení do barvy zůstávají bílé. Někde se na vejce lepí květy jetele, petržele nebo kopru – po barvení zůstanou na skořápce jemné otisky. Každý kraj má svůj rukopis.
Zvyky, které přetrvaly po generace
Když je první červené vajíčko hotové, maminky s ním přejíždějí dětem po tvářích a pronášejí přání zdraví a krásy. Jinde se jím kreslí křížky na čele s přáním: „Ať jsi zdravý a červený jako vajíčko.“ Stejným způsobem se značí i dobytek – na čele a rozích – jako ochrana před nemocemi a neštěstím.
Počet barvených vajec bývá vysoký – tradičně 100 až 150 kusů – aby bylo dost pro celou rodinu i hosty. A jakmile barvení skončí, voda z přírodních barviv se nevylévá ledabyle, ale opatrně u kořenů růží nebo ovocných stromů, aby s sebou nesla požehnání.