Během příštího roku byli v kontaktu prostřednictvím dopisů. Muž si nemohl dovolit letenku, ale svůj slib chtěl za každou cenu dodržet. Prodal tedy vše, co vlastnil, aby si koupil kolo, a rozhodl se dojet do Švédska stejnou cestou, jakou ona jela do Indie.
Začalo to 22. ledna 1977 a za den urazilo asi 70 kilometrů. Když Mahanandia později vzpomínal na své transkontinentální dobrodružství, poznamenal, že tehdejší svět byl úplně jinde než dnes, například nepotřeboval víza a lidé byli méně vytížení. Na cestě mu přitom pomáhalo i umění: „Umění mi opět přišlo na pomoc. Myslím, že láska je univerzální jazyk a lidé tomu rozumí,“ řekl.
Na otázku, jak mu únavná cesta trvala, muž odpověděl: „Bolí mě nohy. Ale vzrušení ze setkání s Charlottou a shlédnutí nových míst mě drželo dál.“
článek pokračuje na další stránce..