„Vím, co dělám a můžu si dovolit prohrát, i když se to nestane. Vsadíme se?“ „Dobře, ať je po vašem,“ řekl ředitel a potřásli si rukou. „Uvidíme se zítra v poledne v 11:55,“ řekla stará dáma a odešla. Příštího rána v 11:55 přijde malá stará dáma s mladším mužem v obleku a je odvedena do kanceláře ředitele banky. Ředitel je velmi nervózní a zároveň šťastný.
Předchozí noci skoro nespal, každých pár minut se budil a kontroloval si svoje koule, jestli nejsou hranaté, ale nic se nestalo. Stokrát si to zkontroloval i ráno, ale nic, koule byly zcela normální. Když malá stará dáma přijela, byl už klidný, protože věděl, že vyhrál sázku.
„Pojďte dál prosím a posaďte se! A kdo je ten pán s vámi?“ zeptal se ředitel. „Je to můj právník. K tak velkým sázkám chci mít svědka. Máte námitky?“ „Ne, je to pochopitelné,“ řekl ředitel. „Tak, je poledne a já jsem stále nezměněn, takže jsem asi vyhrál,“ řekl nadšeně. „Ne tak rychle!“ řekla malá stará dáma. „Když jde o tolik peněz, chci se sama přesvědčit! Prosím, sundejte si kalhoty.“ Ředitel banky je trochu nesvůj, ale souhlasí s tím, že na jejím místě by chtěl také důkaz a tak si sundá kalhoty.
Stará dáma k řediteli přistoupí a osahá jeho koule. „Dobře, vyhrál jste, tady je váš milion,“ řekne stará dáma a předá mu tašku s bankovkami. Jakmile to udělá, začne její právník tlouct hlavou o zeď a sténat. „Co je mu?“ zeptá se ředitel banky. „Je naštvaný. Chudák prohrál. Víte, vsadila jsem se s ním o deset milionů, že dnes v poledne budu kontrolovat řediteli banky koule.“