A voni se mně zeptaj, jestli tam znám nějakej dobrej košer hotel, kde by mohl slušnej Žid přespat, a já jim musím popravdě odpovědět, že ne, protože U nádraží maj furt plno, Na náměstí by to bylo pro ně moc drahý a Hvězda je hrozná blechárna, kam bych si žádnýho Žida nedovolil poslat. Takže bych jim jako slušnej Žid musel nabídnout nocleh u nás a voni by to přijali, protože kde by taky jinde chtěli přespat. Doma máme jen dvě cimry – v jedný spím já se Sárou u nikdo jinej už se tam nevejde – a ta druhá je naší dcery, takže by jsme jim museli uslat tam. Voni by si s ní něco začali – neříkaj, že ne, to by mě urazili, taková pěkná holka to je – a jako slušně vychovanej Žid by mně museli ráno požádat o její ruku – a řeknou mně upřímně: můžu já dát ruku svý jediný dcery Židovi, kterej nemá ani vlastní hodinky?!“