„Pokud rodiče pravidelně zapojují prarodiče do života malého dítěte již v raném věku, pak si k nim dítě může vytvořit stabilní citový vztah, který mu později poskytne silnou sociální podporu,“ vysvětlila Kimberly v rozhovoru.
„Dítě si tak uvědomí, že kromě rodičů existují i dospělí, kterým může důvěřovat, kteří je milují a chrání stejně jako jejich rodiče, a to mu hodně přidává na pocitu bezpečí a emoční stability.“
„Během možné traumatické události, jako je rozvod rodičů, události na dětech méně zabírají, protože vědí, že stejnou podporu dostanou od svých prarodičů,“ uvedl specialista.
Celkově tedy prarodiče v životě vnoučat nehrají rodičovskou roli, protože dítě netrestají ani nezatěžují odpovědností, protože nenesou žádnou odpovědnost ani za výchovu dětí. A tento druh svobody jim umožňuje milovat svá vnoučata bez jakýchkoliv omezení.
„Prarodiče už mají dostatek znalostí a zkušeností a mají dovednosti a schopnosti, se kterými se mohou o děti v běžném životě nejen postarat, ale také je bez povšimnutí učit. Prostřednictvím vyprávění mohou dětem přiblížit rodinnou minulost, její zvyky, a předávat tak hodnoty, ve které věří,“ dodává specialistka.