Zvláštností Rudolfovy huti bylo použití oleje, nikoli vody, k chlazení skla, což přispívalo k jeho výjimečným vlastnostem. Přestože byly Duritky označovány jako „nerozbitné“ do určité míry, bylo možné je rozbít za jistých podmínek. Nicméně, na rozdíl od běžných sklenic, které vytvářely ostré střepy, Duritky se rozbily na tisíce neškodných kousků.
Duritky byly k dostání v různých barvách a rozměrech, což je činilo oblíbeným a všestranným doplňkem každé domácnosti. Jejich jedinečný název, odvozený ze slova „Dur“ znamenajícího tvrdé, přesně vystihuje jejich povahu – byly tvrdé, odolné a spolehlivé.
I přes skončení výroby v roce 1996 zůstávají Duritky v srdcích mnoha lidí jako symbol řemeslného umění a tradice. Jejich dědictví připomíná dobu, kdy každý kousek měl svůj příběh a každá sklenička byla důkazem kvality a pečlivé práce.