Princip hry byl jednoduchý, což bylo další z jejích přitažlivých vlastností. Hráči se snažili přesunout kuličky nebo jiné herní prvky z jednoho konce hrací plochy na druhý pomocí různých tvarů, jako byly kroužky či trojúhelníky. Zní to jednoduše, ale právě v té jednoduchosti tkvěla zábava. Byla to kombinace strategie, šikovnosti a někdy i štěstí, která činila tuto hru tak přitažlivou.
Díky své jednoduchosti a variabilitě se Akvaball stala skvělou volbou pro rodinné večery, přátelské setkání nebo dokonce soutěže mezi školními třídami. Byla to jedna z těch her, které se mohly hrát kdekoli – od obývacího pokoje po školní dvůr.
Bohužel, jako mnoho jiných skvělých her, i Akvaball postupně upadl v zapomnění. S nástupem digitálních her a nových technologií začaly tradiční společenské hry ustupovat do pozadí. Nicméně pro ty, kteří si na ni pamatují, zůstává Akvaball nezapomenutelnou součástí jejich dětství a vzpomínek na doby, kdy se společenské hry hrály bez obrazovek a s rodinou či přáteli tváří v tvář.