Zdravotní sestra drží v rukách umírajícího novorozence. To, co napsala na Facebooku, dodává sílu a …vhání slzy do očí

Marie Škultétová je jednou z těch profesionálních ošetřovatelek, které do své práce vkládají celé srdce. Tato mladá dívka si uvědomuje, že její povolání není vždy dostatečně oceněno … Nemnoho lidí ví, s jak bolestnými (ale také i radostnými!) událostmi je spojena práce na oddělení intenzivní péče.

Z tohoto důvodu Marie zveřejnila na Facebooku, pochopitelně se souhlasem matky dítěte, snímek s mrtvým svěřencem, který navždy zůstane v její paměti …

Téměř všichni ví, že jsem zdravotní sestra, která se stará o novorozence na oddělení intenzivní péče. Mnoho lidí si bohužel myslí, že jediné, co dělám, je krmení a starání se o předčasně narozené dětí … Jenže moje práce vyžaduje mnohem více.

Starám o předčasné narozené děti, aby mohli žít bez moderní medicíny.

Celou dobu kontroluji, jestli se jim vede dobře, podávám jim léky a dělám různá vyšetření.

Učím nezkušené otce, jak se vyměňují plenky.

Pokládám malého prcka, který je připojen ke složitým přístrojům s trubičkami, na prsa matky a pomáhám jí, když ještě nemá sílu, aby své dítě udržela.

To já dodávám sílu a naději čerstvé matce, která v podstatě ještě nic neví …
Současně s rodiči se raduji z každého malého úspěchu, ať už je to odstranění další trubičky nebo dobrých krevních výsledků.

Nesmírně se raduji, když se po několika měsících zápasení, rodiče mohou vrátit domů se svým dítětem v náručí.

Jsem svědkem zázraků, ale vidím i tragédie těžko popsatelné slovy.

Pomáhám oživovat malinké děti, když jejich srdíčka nechtějí dále pracovat.

na druhé stránce…

Stále se trápím otázkami, co jsme mohli udělat jinak, abychom mohli dítě zachránit …

To já předávám miminka rodičům, aby v jejich náručí mohla strávit poslední minuty života, kdy je medicína bezmocná.

To já jim podávám léky, aby odchod nebyl bolestivý.

Pomáhám uplakaným rodičům dělat sádrové odlitky na památku po jejich dětech.

Snažím se, jak mohu, pomoci rodičům uchovat si hezké vzpomínky na jejich miminko … To jsou chvíle, kdy se slzy prolínají s úsměvem.

Stojím vedle rodičů, když se loučí s milovaným dítětem.

Stává se mi, že pláču už v autě, ve sprše nebo těsně před odchodem z domu do práce.
Naštěstí nacházím podporu u svých kolegyň, jiných zdravotních sester. Mám radost z toho, že v těžkých chvílích jsou se mnou a že mohu počítat s jejich moudrostí a oddaností.

Moje práce obnáší mnohem víc, než by se mohlo zdát.

Marie připojila tato slova k fotografii chlapečka, o kterého všichni tolik bojovali, ale kterého se jim nepodařilo zachránit. Pamatujme na to, že se zdravotní sestry den co den potýkají s nepředstavitelnou bolestí. Važme si jejich práce.

Přidat komentář

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno